Josef Müller

Josef Müller (22. 2. 1931 – 10. 11. 1994) se narodil v Olešnici na Moravě. Po studiích na průmyslové textilní škole ve Svitavách a v Brně pracoval rok jako návrhář v textilním podniku v Letovicích. Následně byl přijat ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde absolvoval speciální ateliér textilní tvorby u předního československého umělce prof. Antonína Kybala. Antonín Kybal v něm rozpoznal talentovaného umělce a jako s prvním ze svých žáků se s ním věnoval tkaní tapisérií. Krom rozvíjení svého tvůrčího nadání v Praze nabyl Josef Müller mnoho cenných zkušeností i během zahraničních studijních pobytů, které absolvoval např. ve Francii u Jeana Lurcata, v Polsku, Maďarsku či ve Spojených státech amerických.

Josef MüllerKdyž byl pak v roce 1958 vybírán nový vedoucí pracovník do tehdejších gobelínových dílen Ústředí uměleckých řemesel v Jindřichově Hradci, byl Josef Müller na tuto pozici doporučen právě Antonínem Kybalem. Po roce řízení dílen předal svou funkci Jiřímu Křížovi a sám se zaměřil především na výtvarné a tvůrčí vedení dílen. První změnou, kterou Josef Müller v dílnách představil, bylo vlastní barvení materiálu a zavedení ručně předené vlny pro lepší výtvarný výraz zhotovených textilií. Ke klasickému tkaní pak přispěl tzv. melírováním. Namísto spojování jednobarevných ploch použil útek sdružený z několika nití různých odstínů. Jednotlivé nitě se mohly průběžně vyměňovat za tmavší či světlejší, čímž bylo dosaženo jedinečně jemných barevných ploch. Dobrou ukázkou tohoto způsobu tkaní jsou například tapisérie zhotovené dle návrhů Endreho Nemese, které byly nesmírně náročné na tkaní a žádné jiné gobelínové dílny je nebyly schopny zhotovit.

Josef Müller byl také příznivcem tzv. autorských tapisérií, které tvořil ve spolupráci se svou ženou Milevou. Tapisérii nevnímal jen jako věrnou kopii návrhu, ale jako něco, co má svůj vlastní výraz. Každý gobelín má v sobě kus svého návrháře i realizátora. Za působení Josefa Müllera vznikaly v dílnách jak tapisérie dle jeho vlastních návrhů, tak podle návrhů našich i zahraničních umělců (např. A. Borna, C. Boudy, V. Drnkové, B. Felcmana,  K. Hamsíkové, J. Kréna, J. Lurcata, E. Nemese, J. Pešicové, J. Trnky a dalších).

Krom toho na začátku 60. let zavedl Josef Müller v dílnách restaurování historických tapisérií. Tapisérie restauroval tzv. metodou neznatelné rekonstrukce a retuše, která dobře fungovala pro hrubé tkaniny. U jemných ale bývalo problematické dobré vypnutí dodělaných částí. Josef Müller proto přišel s ideou tzv. celoplošné skeletáže, kterou ale za svého života již nestihl v dílnách zavést. Jeho snaha o inovaci užívaných technik ale nebyla opomenuta a v 90. letech 20. století se dílny angažovaly v pětiletém projektu zaměřeném na rozvoj restaurátorských a konzervačních metod a praktik, které by mohly pomoci k zachování poškozených historických textilií. Projekt byl úspěšný a v dílnách byla metoda celoplošné skeletáže zavedena do běžné praxe.

V roce 1975 získal hlavní cenu za tapisérii Klid na II. trienále tapisérie průmyslové tkaniny v Polsku a v roce 1980 uměleckou cenu Jč KNV.

Prezentace děl Josefa Müllera:
Bratislavský hrad, budova UNESCO, Ženeva, Galerie J. L. Hurschlera, USA, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, Ministerstvo kultury ČR a mnohé soukromé sbírky po celém světě.